Vyjádření k dalšímu postupu města ve věci výstavby sportovní haly

Vážený pane starosto, milí radní, zastupitelé.

Byli jsme osloveni, abychom se písemně vyjádřili k dalšímu postoji města ve věci výstavby sportovní haly. Dovolte nám proto osvětlit v tomto dopisu náš postoj, který od počátku zůstává neměnný a na jehož podstatu jsme několikrát upozorňovali v tisku, na osobních setkáních nebo přímo na zasedáních zastupitelstva.

Když se město rozhodlo vydat cestou soutěže o návrh, byl to krok správným směrem. Otevřenou soutěž v takto důležitých investicích, jako je výstavba sportovní haly, na kterou město čeká mnoho let, považujeme za jediný správný postup, který dodává celému nejen finančně náročnému procesu důvěryhodnost a transparentnost. Tento postup prosazuje mimo jiné i boskovický rodák a architekt roku 2015 Ing. arch. MArch. Adam Gebrian například ve svém videu nazvaném “Architektonické soutěže; jeden z nejlepších způsobů, jak si vybrat architekta”.

Je třeba mít na paměti, že první i druhá soutěž o návrh se nezdařily nikoliv proto, že se město rozhodlo jít cestou otevřené soutěže. Důvodem, proč byla první soutěž zrušena a proč jsme ve druhé obdrželi návrhy jen od velmi malého množství ateliérů, a také důvodem, proč se v druhém případě soutěží zabýval ÚOHS, je naše malá zkušenost v oblasti otevřených soutěží. Zvláště pokud město vypisuje soutěž o návrh poprvé, je zcela nezbytné spolupracovat s odborníky, kteří správný postup a bezchybnost materiálu zkontrolují a potvrdí. Toto všechno nabízí spolupráce s Českou komorou architektů, které se město podvakráte rozhodlo vyhnout, ať už jsou důvody jakékoliv.

To, že soutěž ani v jednom případě nedopadla dobře, ale v žádném případě není vinou architektů ani chybou toho, že se město rozhodlo jít cestou otevřené soutěže. Hořkost, kterou učiněná zkušenost v některých zastupitelích vyvolává, a nedůvěra, kterou chovají k další spolupráci s architekty, je smutným důsledkem toho, že se věci patřičně nevysvětlily. Svést neúspěch na anonymního viníka s názvem “architekti” je nedorozumění. 

Zadání na sportovní halu bylo tvořeno neodborně a takzvaně “na koleni”. Pružně se pak upravovaly jednotlivé parametry (například kapacita hlediště), a to bez patřičné konzultace s odborníky. Maximální stanovená cena za sportovní halu tak neodpovídá požadavkům ze zadání, proto je velmi těžké (nebo nemožné) takovým parametrům vyhovět. Zkušenost ukazuje, že prověřené a odborně provedené zadání je základ úspěšné investiční akce. Mělo by se jednat o práci nezávislého odborníka, který při své práci bude sice vycházet z požadavků města, ale zároveň je bude konfrontovat s realitou a se zkušenostmi z praxe. 

První soutěž byla neúspěšná, protože podoba, v jaké město vypsalo podmínky této soutěže, byla v rozporu se zákonem o zadávání veřejných zakázek. Kromě toho byla také z pohledu ČKA neregulérní. Vypsat regulérní soutěž dle dostupných zdrojů ani nebylo cílem vedení města, ale rozpor se zákonem byl patřičným důvodem soutěž zrušit a vypsat novou.

Druhá soutěž zdárně dospěla až do druhého kola, v němž z pěti vybraných ateliérů výsledný návrh odevzdaly jen dva, respektive jeden kompletní a jeden neúplný. Zbývající tři ateliéry se soutěže nezúčastnily právě proto, že byla neregulérní dle ČKA a dotyčným architektům hrozil postih za účast v neregulérní soutěži. Jediný úplný návrh pak počítal s téměř dvojnásobnou cenou haly oproti té, kterou si město představovalo. Nutno dodat, že druhé soutěže se v prvním kole zúčastnilo 16 subjektů, většina z nich ale pravděpodobně nevěděla, že se účastní neregulérní soutěže a že jim tudíž hrozí postih. Nestává se často, že by byla vypsána neregulérní soutěž, v loňském roce takové podle webu ČKA byly evidovány všehovšudy dvě.

Nic z toho ale není vina “architektů”. Rozumíme tomu, že není jednoduché žít s pocitem, že někdo rozumí naší sportovní hale lépe než my a může rozhodovat o tom, jestli je naše vlastní soutěž dobrá nebo špatná. Ale zároveň je zcela logické (a bývalo by to bylo jediné správné rozhodnutí) v případě, že něco děláme poprvé a nemáme s tím zatím žádnou zkušenost, dát určitou míru důvěry a zodpovědnosti i někomu, kdo zaručí, že proces proběhne správně, a dá mu patřičný formální rámec. Toto mohla a měla poskytovat spolupráce s Českou komorou architektů.

Město se spolupráci s ČKA vyhnulo především z obavy o vyšší cenu. Zkušenost ale ukazuje, že zdaleka větších navýšení a finančních ztrát se dopouštíme právě snahou zvládnout všechno sami – a to už od okamžiku nekvalitně vyhotoveného zadání. Nelze nevzpomenout neslavné paralely s CZT, kdy chyby v projektu způsobily nárůst ceny na vícepracích o několik milionů. Obdobně dopadla i stavba Centra polytechnické výchovy, kde jsme sice taktéž ušetřili na kvalitním projektu, ale důsledkem bylo značné prodražení celé stavby. Nepoučeni těmito kauzami se však pouštíme do podobného příběhu i v problematice sportovní haly, kde nás vícepráce mohou stát ještě mnohem více. Pokud budeme v kalkulaci ceny za projekt na sportovní halu vycházet z cen projektů, u kterých nastaly poměrně objemné vícepráce, nedopadneme úplně stejně i v tomto případě? Troufáme si tvrdit, že téměř jistě ano. A pokud počítáme s cenu 150 milionů, bojíme se pomyslet, kde se výsledná cena zastaví. Přesně na toto navíc upozorňovala ČKA, když navrhovala, abychom cenu na projekt nepodhodnocovali. ČKA samosebou hájí zájmy svých členů a bojuje za jejich řádné ohodnocení, ale to z ní nedělá zlou organizaci, která chce jen vysát veřejné rozpočty. Postupy a regule ČKA vycházejí z mnoha desítek let zkušeností. Navíc máme z ČKA ověřeno, že pokud by nízká cena byla jediným problém při pořádání soutěže a město s komorou řádně komunikovalo, určitě by došlo k dohodě, kterou by akceptovaly obě strany.

Hlavní výhodou soutěže o návrh je možnost srovnat několik (klidně i desítky) návrhů řešení a vybrat z nich ten nejkvalitnější. O to se postará porota složená ze zástupců města a architektů. Celou stavbu bychom navíc mohli postavit s minimem víceprací, a to hlavně proto, že vítěz s potřebnou kvalifikací bude součástí celého procesu od tvorby projektu až po samotnou stavbu. Nestane se pak, že architekt něco nakreslí, to předá projektantovi, který vytvoří projektovou dokumentaci, podle které budeme soutěžit dodavatele, v nejhorším případě na nejnižší cenu.

Z našeho pohledu měl v celé kauze sehrát roli osvěty městský architekt prof. Ing. arch. Zdeněk Fránek. Ten jako člen České komory architektů mohl vysvětlit proces otevřené soutěže, obhájit jeho existenci a odůvodnit, proč je pro město tou nejlepší možnou cestou. Současně měl podpořit město ve spolupráci s ČKA, podílet se na tvorbě zadání a případně zasednout v odborné komisi pro výběr vítěze.

Místo toho městský architekt, který by z definice svojí funkce v kodexu ČKA měl předcházet možným střetům zájmů, jednak vytvořil pro město studii areálu Červené zahrady, a momentálně je jedním z potenciálních tvůrců projektu, o kterém město reálně uvažuje. Tuto možnost považujeme za po všech stránkách nesprávnou. Funkce městského architekta totiž neznamená, že dotyčná osoba bude pro město dělat komerční zakázky. Ani neznamená, že bude pro tyto zakázky hledat realizátory mezi svými známými a spřátelenými ateliéry. Městský architekt by v kauze sportovní haly měl sehrát roli osvíceného odborníka, který nebude hájit zájmy vlastní nebo svých známých (jakkoliv si jejich schopností považuje), ale bude usilovat o to, aby město postupovalo k co nejlepšímu výsledku co nejtransparentnějším způsobem.  

Proto vnímáme jako jediný správný postup (a zároveň jako poslední šanci očistit kauzu sportovní haly) povznést se nad dosavadní neúspěchy a nad hořkost, kterou v některých vzbudily. Město by zcela jistě mělo vypsat soutěž o návrh v souladu se zákonem o zadávání veřejných zakázek a v řádné spolupráci s Českou komorou architektů.  

Regulérní soutěž o návrh je podle našeho názoru jediným možným postupem, kterým může vedení města získat ztracenou důvěru. Všechny další možnosti budí spekulace, nejasnosti, zavání střetem zájmů a především poukazují na to, že jsme se z absolvovaných neúspěchů nijak nepoučili.  

Se srdečným pozdravem

zastupitelé za Českou pirátskou stranu

Radek Šamšula, Jan Nádvorník a Kristýna Znamenáčková

Přehled vývoje situace kolem sportovní haly zde: www.piratiboskovice.cz/sportovni-hala